Jak dlouho už člověk zná med, nedokážeme vůbec odhadnout, i když se nám zachovaly jisté kresby našich dávných předků. Již ve velmi dávných dobách člověk zjistil, že včela mu může poskytnout chutnou součást své potravy – med. Nejstarší kreslený doklad o tom máme z doby paleolitické, tj. asi před 15 000 lety. Kresba pochází z Pavoučí jeskyně (Cauveas de la Arana) nacházející se u vesnice Bicorp ve Španělsku.
V antickém období byl med uznávaný jako pokrm bohů a jako takový jej také obětovali při svých náboženských obřadech. Je známé, že med byl dáván do hrobek faraónů. V Egyptských pyramidách byl nalezen med starý 3000 let; byl zkrystalizovaný, ale po hygienické stránce absolutně nezávadný! Medem se také mumifikovalo.
V Řeckém Epidauru ve svatyni řeckého boha lékařství je více jak 2000 let napsáno: „Nerozčilovat se – hodně klidu – pít med v mléku – pěstovat divadlo a lehkou gymnastiku.“
Med byl vůbec prvním produktem, který lidé začali využívat. Byl od pradávna obecně velmi ceněnou a uznávanou potravinou a nejen jako koncentrovaná forma cukrů. Písemné zprávy nám zanechali už zmínění staří Egypťané, kteří psali o využití medu jako slavnostního pokrmu dodávaného do chrámů, používaného při výrobě léků i při balzamování těl. Zaznamenali i cenu medu, která se rovnala ceně másla.
V každém národu či kultuře lze najít důkazy o tom, že med sloužil nejen jako potravina, ale i jako předmět náboženských, kouzelnických a léčitelských obřadů. Tato tradice používání medu jistě v moderní době vedla k tomu, že se med stal součástí mnoha dalších potravin dneška.
Naši slovanští předci uměli včelařit již jako prastarý evropský národ před vpádem Avarů a Hunů. V roce 448 napsal řecký filozof Priscus o vpádu asijských Hunů na levý břeh Dunaje daleko na sever od středního toku. Píše, že lidé z dědin jim přinášeli namísto obilí proso a namísto vína medovinu a med. V té době se totiž obyvatelstvo živilo převážně prosem, které utloukli v hmoždíři na mouku, zamíchali do něj mléko a med. Tato kaše se jedla přímo či z ní byly pečeny pagáče.
Nutriční a dietetický význam medu
Celkově lze med označit za potravinu s výrazným dietetickým účinkem zlepšující fyzickou kondici jedince, bránící vzniku nadměrné únavy během nárazových zátěžích. Výrazný pozitivní účinek se projevuje u problémů spojených se zažívacími potížemi. Výborné výsledky byly dosaženy při indikaci medu u zácpy či různých vředových chorobách.
Med díky svým antibakteriálním účinkům, vysoké viskositě a pufrační aktivitě dokáže velmi úspěšně chránit stěnu žaludku a střev před trávicími šťávami. Dále se potvrdilo, že při různých onemocněních ledvin je med vynikajícím podpůrným prostředkem, poněvadž neobsahuje téměř bílkoviny, které by ledviny zatěžovaly a přitom má dostatek energie a různé biologicky účinné látky.
Bylo zjištěno, že kojenci, kteří nebyli kojení přímo od žen (rozvojové země), ale byl jim podáván med byli v průkazně lepším stavu ve srovnání s kojenci, kterým med nebyl podávaný. Bylo zjištěno, že med pozitivně působí na fixaci vápníku v kostech a pozitivně působí při anemii. U anorektiků tlumí procesy nefyziologického hubnutí. V poslední době byl med nadějně testován jako možný prostředek k regeneraci sil po značné fyzické námaze. Jisté účinky byly zjištěny i v případě zlepšení psychické kondice.
Med kromě jeho přírodní podoby je také využíván v potravinářství: při výrobě perníků a dalších cukrářských výrobků. V pekařských výrobcích med obecně přispívá k prodloužení trvanlivosti a křehkosti pečiva díky vysoké hygroskopicitě. Dále se med využívá při výrobě alkoholických nápojů (medoviny, medovce, ale zkouší se i výroba doslazování piva medem (pivo Kvasar) či přímo náhrada části sladu medem – v některých evropských státech je již zcela běžné; při výrobě dětské výživy (v USA se např. spotřebuje medu obrovské množství, neboť pediatři doporučili jeho aplikaci do všech výrobků dětské výživy).Poněkud módním trendem je plástečkový med či med obohacený např. o lískové nebo vlašské oříšky.
V některých zemích se také využívá spojení medu s jinou potravinou v potravinářském průmyslu, např. UHT mléko s medem, sušené mléko se sušeným medem, jogurty s medem – 10 až 15 % hmotnostní podíl před či po fermentaci na dně kelímku. Při smíchání jogurtu s medem se však ztrácí jeho viskozita, což lze napravit přidáním sušené smetany.
V Itálii například vyrábějí jogurt s jednodruhovým medem z citrusovníků – typické aroma tohoto medu je velmi vhodné pro kombinaci s jogurtem. Do zmrzliny se naopak použití medu neosvědčilo, protože ta se roztěkala mnohem rychleji (med má nižší bod mrznutí), a proto se používá pouze do zmrzlin v rodinném balení (obsah medu nesmí přesáhnout 7,5%, jinak se nepodaří zmrzlinu dobře zmrazit).
Léčivé účinky medu
Nejvíce známé jsou hojivé účinky medu na kůži, a proto je med často součástí kosmetických hydratačních a výživných krémů. Med však má vynikající účinky při aplikaci přímo do rány při různých odřeninách či dokonce popáleninách. Hojení a regenerace je velmi rychlá a tvorba jizev či puchýřů je minimalizovaná. Med aplikovaný přímo na rohovku v zánětu urychlí její uzdravení.
Často se dává med do spojitosti s diabetes. Jakkoliv je zřejmé, že med je nevhodný pro diabetiky, je rozhodně menším zlem, než potraviny slazené obyčejným cukrem. Bylo zjištěno, že hladina insulinu byla nižší při příjmu určitého množství energie z medu než při příjmu jiných potravin se stejným množstvím energie, ale krevní cukr byl naopak vyšší. U zdravých jedinců však při konzumaci medu byl dokázán nižší obsah cukrů v krvi, než při konzumaci obyčejného cukru.
Dnešní věda však doporučuje med spíše jako potravinu než lék. Lékaři totiž tvrdí, že celá řada účinků medu výše popsaných může být výsledkem zlepšené výživy. Problémem zůstává, že včelí produkty vyvolávají také alergické reakce, které se doslova staly strašákem dnešní doby. Lékaři však na druhé straně uznávají účinky medu, které spočívají v podpoře jiné vědecky ověřené léčby. Med je totiž zdrojem okamžité rychle a lehce doplnitelné energie, jejíž dodání je předpokladem úspěšné léčby (například při jaterních problémech, při ozařování ap.).
Dále je třeba zcela odmítnout i tvrzení, že med způsobuje zubní kaz. Zubní kaz je problémem spíše sladkostí z řepného cukru. Med naopak obsahuje celou řadu látek, které vzniku zubního kazu brání. Med také na rozdíl od řepného cukru obsahuje navíc dosti Ca a P, jež jsou zapotřebí při metabolismu sacharosy, takže organismus nemusí tyto prvky brát například ze zubní skloviny.
Ing. Antonín Přidal, Ph.D., Mendelova zemědělská a lesnická univerzita